O hloupém Honzovi

V zahrádce, kde stála chaloupka maličká,
žil hloupý Honza a sním jeho matička
dobračka, celé dny makala v lomu
zatímco Honza, ten nevyšel z domu.
Jakživ se jenom tak za pecí flinkal
buď koukal do blba, anebo spinkal.
Až jednou mamina vzplála jak svíčka
a kopla ho pohorkou do konečníčka.
Už tě mám po krk, nehodný chlapečku
nemíním dělati do smrti děvečku
vypadni do světa, už ať jsi v luftu
na cestách naraž si nějakou buchtu.

Vydal se Honza jen s uzlíkem na cestu
najít si ve světě solidní nevěstu
došel do království, kde vládl smutek
a kdo měl dceru, ten dávno z něj utek
Bydlel tam totiž drak na hoře železný
a ten měl k svačině nejraděj princezny
Jakmile tamní král uviděl Honzíka
hned z trůnu vyskočil s mrštností kamzíka
V životě nezřel jsem takého vazáka
Honzo, ty jistěže troufneš si na draka
on jinak zblajzne mou poslední dceru
když ji však zachráníš, dám ti ji, věru!

Stejně to nedobře dopadne, tatíku
na draka to chce mít rozum a taktiku
nedávno padla tam rytířů přesila
co zmůže Honza - dyť má výraz debila
Díky ti princezno za tvoje lichotky
však nemám strach, srdce mi nespadlo do botky
půjdu teď za drakem do slůje na vršku
a dám mu lopatou pořádnou přes držku

Šel Honza, byl ale za chvíli zpátky
opuchlý, že málem neprošel vrátky
na očích modřiny, tak ani nemrkl
a hned bez meškání chyt krále u krku
Ty lumpe, zlobou to v mé hlavě víří
dyť ten drak měl držky alespoň čtyři
jen jsem ho lopatou po jedné fláknul
on těmi zbylými hravě mě zmáknul
navíc se přiznal, ten hrozný obluda
že chodil zamlada dvacet let do juda
pak mě naposled kop do mé brňavky
a řek, ať princezna nemyslí na vdavky
tu prý mám do slůje přivésti kalupem
předtím ji posolit a polít kečupem!